(Foto: Lukáš Filipec, HC Oceláři Třinec)
Stále prožívá jednu z nejvydařenějších pasáží v kariéře. Dvě sezony strávil v Třinci, odkud si odnesl nejen mistrovský pohár, ale i korunu pro krále střelců Tipsport Extraligy. Nyní si Matěj Stránský užívá hokej v jedné z nejhezčích hokejových destinací, pod Alpami v Davosu. Navíc stojí před jednou z největších výzev, jelikož se objevil na nominační listině pro Olympijské hry v Pekingu.
Osmadvacetiletý urostlý útočník už toho v hokeji poznal mnoho. Z mateřských Vítkovic se vydal sbírat zkušenosti za moře. V roce 2011 si jej v draftu vyhlídl Dallas Stars. Během čtyř sezón se však v NHL neprosadil, stal se však pevnou součástí farmářského Texasu.
Poté okusil KHL, švédskou soutěž, českou nevyšší ligu, aby se následně vydal do Davosu. Kde povedou další jeho kroky? „Až děti trošku odrostou, chci se vrátit domů,“ říká v rozhovoru pro RN Hockey. Vyprávěl však taky o nominaci na olympiádu, o Filipu Pešánovi či budoucnosti českého hokeje.
Na začátek se zeptám spíš za třinecké fanoušky. Loni jste s Oceláři vyhrál extraligový titul. Jak na to teď zpětně vzpomínáte?
Určitě krásně! To bude vzpomínka na celý život. V Třinci jsem zatím ve své dosavadní kariéře prožil nekrásnější dva roky. Budu mít na něj jen ty nejhezčí vzpomínky a doufám, že se tam ještě někdy vrátím a budu zase Ocelář.
Z extraligy jste se vydal do Švýcarska. Je to častá otázka, ale přesto se zeptám. Jaký je rozdíl mezi těmito dvěmi soutěžemi v jejich kvalitě?
Myslím si, že česká liga je trošku jiná, něž tady ve Švýcarsku. Švýcarská soutěž je trošku rychlejší, i když tam zase tak velký rozdíl není. Možná je tady více zkušenějších hráčů, starších, ale i mladší kluci dostávají více prostoru než v české extralize. Že by to byl ale nějaký obrovský rozdíl, to bych neřekl.
V Česku jste vyhrál korunu krále střelců, co jste od sebe očekával v Davosu? Daří se vám plnit tu představu, se kterou jste tam šel?
Určitě by těch gólů mohlo být více, než jich je. Ale zároveň si myslím, že ta sezona není špatná, daří se celkově. Jak týmově, tak individuálně. Vždycky by to mohlo být lepší. Mám tady trošku jinou roli než v Třinci a samozřejmě ty góly se ode mně čekají. Týmově nám to ale jde a věřím, že ty góly přijdou, jdu tomu naproti. Asi už jich letos nebude tolik, jako tomu bylo v Třinci, ale ani tam jsem neměl v první sezoně těch gólů tolik. Je to hodně o zvyku a myslím si, že příští rok navážu na tu střeleckou formu.
Vy jste docela hokejový světoběžník. USA, Rusko, Švédsko, teď Švýcarsko. Co bude pak? Chtěl byste se vyloženě někde z hokejového hlediska ještě podívat?
…asi ne. Máme už děti, takže se mi už moc cestovat nechce. Budu se snažit zůstat tady vs Švýcarsku co nejdéle. A až děti trošku vyrostou a půjdou do školy, tak nastane čas se vrátit domů.
Je to asi předčasná otázka. Ale budete spíš preferovat jako ostravský rodák mateřské Vítkovice, nebo byste se raději vrátil do Třince?
To ještě nevím. To bude záležet na tom, kdy se budu vracet a jaký bude zájem. Taky to musí dávat hlavu a patu.
Nyní jste se objevil v nominaci pro olympijský turnaj v Pekingu. Co to pro Vás znamená?
Je to splněný sen. Já si myslím, že je to tak u každého hráče. Trochu tomu určitě nahrává, že nejedou kluci z NHL, ale já jsem samozřejmě za to šťastný. Je to velká výzva, nejen pro mě, ale asi pro všechny. Jedeme tam udělat všechno pro to, abychom hráli hezký hokej a udělali nějaký úspěch.
Čekal jste to, doufal, nebo je pro vás nominace spíš překvapení?
Neřekl bych, že bych to čekal, ale určitě jsem doufal a jsem šťastný. Doufal jsem, že se mezi těch x hráčů dostanu. Pojedu tam s tím, abych udělal maximum pro tým a pomohl k úspěchu, protože si myslím, že tým má jak zkušenost, tak kvalitu. Strašně se na to těším.
V Česku je hodně diskutovaný trenér nároďáku Filip Pešán. Už jste pod ním hrál na posledním MS v Lotyšsku. Můžete přiblížit, jaký je v kabině nebo na tréninku?
Já mám s panem Pešánem jenom pozitivní zkušenosti. Myslím, že je to skvělý trenér, který má propracovanou taktiku a umí s hráči pracovat taky individuálně. To, co se pořád píše, se už omývá stále dokola. Píšou to lidi, co v té kabině nejsou. Úplně se mi k tomu detailně ani nechce vyjadřovat. Myslím, že všichni kluci, kteří si tou reprezentací prošli, tak ví, že je pan Pešán super trenér a že to s hráči umí.
Přesto, národnímu týmu se zatím v letošní sezoně vůbec nedaří. Co bude třeba dělat v Pekingu jinak, aby se hlavně výsledkově zvedla hra?
Myslím si, že to bude o detailech. Musíme dávat víc gólů a trošku tu hru zjednodušit. Sezona sice zatím úplně nevychází, ale zároveň bych řekl, že když byli kluci v Rusku, tak s Finskem rozhodovaly nájezdy, se Švédy prohráli taky o gól, akorát ten zápas s Ruskem moc nevyšel. Jsou to ale vyrovnané zápasy. Chybí tam hlavně koncovka. V Pekingu všichni pojedou na krev, ale když budeme plnit, co nám trenéři nastaví a přidáme něco extra, hlavně srdíčko, tak si myslím, že nám to půjde.
Ať už se do konečné nominace dostanete či nikoliv. Souhlasíte s tím, že se na velké turnaje stále musí jezdit s cílem udělat medaili?
Určitě! Kdyby se tam jezdilo se jen zúčastnit, tak se tam nemusí jezdit vůbec. Souhlasím, že půjdeme za tím úspěchem, abychom udělali medaili. Nic jiného si myslím, že nikoho nezajímá, abychom byli třeba čtvrtí nebo sedmí. Na tady ty turnaje se jezdí vyhrát. Nebudu mluvit za všechny, ale já tam pojedu určitě s tím, že chci vyhrát.
Českému hokeji se momentálně celkově vůbec nedaří. Kde ho ze svého pohledu vidíte výhledově tak za deset let?
Myslím, že lidi, kteří pracují v reprezentaci, tak tomu hokeji rozumí. Teď je sice vidět, že český hokej zažívá nějaký úpadek. Přesto doufám, že když se teď ty české soutěže zredukují, tak bude větší konkurence a myslím si, že je to dobrá cesta, abychom se pomalými krůčky vraceli zpátky tam, kde jsme byli. Ale co se týče tréninkových podmínek, i pro mladší kluky, tak ty jsou dobré.
I kluci, co byli třeba na dvacítkách, tak už pochopili, že ta světová špička kolem Kanady či USA je jinde, a že musejí začít pracovat trochu víc. Všichni si to už teď uvědomují, akorát je teď potřeba všechno, aby ten progres šel nahoru. Myslím, že to bude ale dobré. Pořád máme hodně talentovaných kluků, kteří se snaží vyrovnat těm nejlepším.
