Byla to nezapomenutelná paráda! Hotova fantazie! Něco, na co jen tak nikdo nezapomene. Kluziště u jezera Tahoe se stalo pro miliony fanoušků hokeje na celé zemi nesplnitelným zážitkem. Odkázáni na propracovaný televizní přenos stanice NBC zírali na nejslavnější ligu v tom nejkrásnějším možném vizuálním formátu. NHL Outdoors se zapíše nejen do historie, ale taky do srdcí všech hokejových fanoušků.
I mimo samotný hokej je jezero Tahoe považováno za jedno z nejkrásnějších v celých Spojených státech. Jedná se dokonce o druhé nejhlubší na území USA a šesté nejhlubší jezero na celém světě.
Jen hrstka vyvolených mohla nasát tuhle nenahraditelnou atmosféru. Pár hráčů, trenérů, organizátorů, čestných hostů a nejužší vedení NHL. Je úplně jedno, jak má člověk tučné bankovní konto. Jedno měli hokejoví příznivci na celém světě společné. Ať už to byl chudák, který šetří na lístek na hokejový zápas i několik týdnů, nebo penězi zavalený “byznysman” a miliardář, všichni museli ten den koukat jen na televizní obrazovky.
Pravda, někteří sice koukali ve své malé chatrči, zatímco jiní si třeba přímo na jachtě při zasyčení otevřené plechovky piva vychutnávali tento zážitek na velké televizi uprostřed kouzelné přírody, pohupující se na vlnách jezera Tahoe. Ať už to byl ten nebo tamten, nikdo z nich ale k ledu nemohl. I to je jeden z mnoha faktorů, proč byl víkend v Lake Tahoe tak jedinečný.
Je pravda, že celý projekt vznikl kvůli celosvětové pandemii. Nicméně, když už se k něčemu takovému NHL rozhodla, bylo naprosto prioritní zachovat co největší čistotu přírody. V okolí žádné tribuny, žádné přeplněné parkoviště, žádné stánky s občerstvením ani žádné VIP salónky pro bohatší vrstvu.
Pozadí nejslavnější hokejové scény lemovalo obrovské jezero, usazené v nadmořské výšce 1897 m, za nimž se už rozléhalo nekonečné pohoří nevadské Sierry. V bezprostřední blízkosti ledu se tyčily velké stromy, mezi kterými při západu slunce pronikaly paprsky na rozzářené dětské tváře dospělých borců.
Centrem hokejového dění, ke kterému se upínaly zraky fanoušků po celé zemi, se stala osmnáctá jamka golfového hřiště Edgewood Tahoe Resort. Tohle místo bude jednoznačně zážitkem do budoucna i pro golfové nadšence. Možnost proměnit putt na „birdie” na úplně stejném místě, kde se jednou hrála NHL, to taky jen tak každý nemůže.
Možná jedinou kaňkou na celém tom fantastickém projektu může být paradoxně opravdu hezké počasí. Když se v prvním střetnutí mezi Coloradem a Vegas opřelo o ledovou plochu vysokohorské sluníčko, byl to pro hokej neřešitelný malér. Stačila jedna třetina a hřiště bylo úplně nepoužitelné.
Místo plánovaného slunění a užívání si kouzelné hokejové atmosféry, musel komisař NHL Gary Bettman řešit nepříjemné a neodkladné problémy. Výsledkem bylo posunutí dalšího průběhu utkání až na pozdní večerní hodiny.
Po nějakých osmi hodinách tak čekalo pro hokejisty zase zcela něco jiného. Úplně jiná scéna. Místo dech beroucího výhledu na překrásnou krajinu jen okolní tma, čtyři velké světelné reflektory, ale především to k hokeji zcela zásadní – kvalitní led. Třeba že tomu někteří ani nevěřili, ale i samotní hokejisté si pochvalovali kvalitu plochy, která ještě pár hodin zpátky připomínala doslova ledovou tříšť.
A tak si nejlepší hokejisté světa zavzpomínali na svá dětská léta. Na tu vzácnou chvíli, kdy se jim poštěstilo s kamarády mastit hokej za barákem na rybníku až do setmění. Jen to tentokrát, místo sranda-matche, znamenal souboj o body do divizní tabulky NHL. “Bylo to vážně jako večer na rybníku, kde jsme hrávali jako děti,” rozplýval se kouč Bruins Bruce Cassidy.
Navzdory těmto problémům se liga rozhodla ještě během řešení problému prvního utkání o přeložení druhého zápasu mezi Bostonem a Philadelphii, který se měl hrát další den ve stejný čas.
Místo poledních hodin se začínalo chvíli před soumrakem, což znamenalo možná ze všech pohledů tu největší hokejovou romantiku, kterou může člověk spatřit.
Když se hned v první minutě opřel po přihrávce Marchanda do puku David Pastrňák a začal svou hattrickovou PASTA-SHOW na břehu jezera Tahoe, blížilo se zrovna slunce k pohoří Sierry a odráželo nádhernou svítivou barvu na žlutých retro dresech Bruins.
„Vůbec nic jsem neviděl, tak jsem mu to raději nahrál,” vtipkoval po zápase Brad Marchand. Pro hokejisty a brankáře Bostonu to zrovna nejpříjemnější třetina v kariéře rozhodně nebyla. Zapadající slunce hráče hodně zlobilo. Ale jak se říká, pro krásu se musí trpět a tady to platilo dvojnásob.
Věřím tomu, že žádný ze všech zúčastněných hráčů vám neřekne, že by tohle a tamto naplánovali jinak. Paradoxně i ty největší komplikace měly za následek ty nejkrásnější (nejen) hokejové zážitky v jejich kariéře.
Taky zmíněný Gary Bettman byl z této události natolik unešen, že dokonce nevyloučil, že se podobná akce pod značkou NHL objeví znova. “Celkově to byla skvělá zábava. Je škoda, že už musíme jít,” doplnil český kouzelník David Pastrňák.
Ačkoliv se to na první pohled nezdá, přinesl nám ten COVID i něco dobrého. Ať už to bylo loni na jaře více času tráveného s rodinou, snížení skleníkových plynů, po kterém si naše planeta konečně trochu oddechla nebo to byl tento hokejový víkend, plný nezapomenutelných zážitků.
Venkovní zápasy Winter Classic se pořádají pravidelně od roku 2008. Vždy je to však za oponou nějaké prezentované klasiky především pořádný byznys, který navštěvuje i statisíce fanoušků. Tohle bylo zkrátka úplně něco jiného. Jestli lze někdy použit v hokejové terminologii výraz „návrat ke kořenům”, je to přesně tento případ.
Jsou to momenty, kdy fanouškům běhá mráz po zádech, ačkoliv se ještě puk ani neopřel o led a to jsou mnohdy tisíce kilometrů daleko. V momentech, kdy se zrovna nehrálo, se mohli kameramani kochat nádherným výhledem a všichni diváci s nimi.
Možná jsme to už za ta léta při té honbě za dokonalostí a dokonalých arénách zapomněli. Ale přesně takhle nějak vypadá skutečný hokej, který tolik milujeme!
(Foto: NHL.com)
