(Foto: Jiří Princ, Rytíři Kladno)
EXTRALIGOVÉ PŘÍKLEPY #06 – Zatímco v minulém vydání jsme se zaměřili na extraligové týmy na samotném vrcholu tabulky, dnes se pro změnu podíváme na její chvost. Ten už celkem tradičně v Tipsport Extralize patří kladenským Rytířům. Proč je znovu Jágrova parta odsouzena k baráži? A může návrat dalšího veterána Kladnu pomoct?
Věta: „Kladno patří na dno”, byla kdysi jen rádoby vtipnou narážkou na soupeře na ostatních stadionech, dnes už se tomu ale nikdo pořádně nesměje. Minimálně na Kladně určitě ne. Z vtipného hesla se stala krutá realita posledních let.
Co vůbec může Kladno udělat, aby ho v extralize brali soupeři více vážně? Jednoduchá odpověď by byla, poskládat konkurence schopný tým. Méně jednodušší je už ale tento počin zrealizovat.
Rytíři se dostali do bludného kruhu ze kterého není úniku. Jelikož rok co rok hrají baráž, nejsou schopni žádnému hokejistovi na hráčském trhu slíbit alespoň kousek jistoty. Pravděpodobnost, že v sérii s nejlepším týmem Chance ligy Kladno uspěje, je sice poměrně vysoká. I tak ale mají hráči hledající angažmá raději záruky.
Na jaře chce mít většina hráčů o své budoucnosti jasno. A pokud je tu tým, který nenabídne tučnou výplatu, ani zmíněnou jistotu, bude pro něj pravděpodobně nejlepší se ohlédnout za angažmá někde jinde.
Také proto tak Kladno není schopno postavit lepší tým, než ten, který jim vystačí na úspěch v baráži. I to je možná o motivací méně. Současný systém extraligy je svým způsobem uzavřená soutěž. Jen na oficiálně, ale alespoň nikdo kolem toho nedělá zbytečné haló.
Faktem je, že mezi Tipsport Extraligou a Chance ligou je už dnes tak velká propast, že pro prvoligového vítěze je to předem daný a nedůstojný konec sezony. Obzvlášť po tom, co tým z nejvyšší soutěže měsíc odpočívá a pak vlétne na domlácený celek z play-off.
VETERÁNI JAKO JEDINÁ CESTA
Jediná možnost, jak udržet tápající armádu zprahlých Rytířů na nohou, je opřít se o odchovance a veterány. Kladenský hokej má vlastně obrovské štěstí, že má tak bohatou historii. Jinak by asi patrně už ani neexistoval. Kde jinde by za současných podmínek hráli Tomáš Plekanec, Michael Frolík, občas i Jaromír Jágr nebo čerstvý navrátilec Radek Smoleňák?
Když to vezmem kolem a kolem, při pohledu na soupisku, nevypadá seznam útočníků úplně marně. Určitě trochu přestárle, rozhodně chybí minimálně jedna generace schopných playerů. Ale rozhodně to na vás nepůsobit tak, že by měl být tým s těmito jmény automaticky odsouzen do extraligového příkopu.
Problém však je, že od obrany až po brankáře, to už je jedna velká bída. Dobře, upřímě, přísnější parametry snese akorát mladý a talentovaný Jiří Ticháček. Otázkou však je, jestli se podaří jediného schopného perspektivního beka udržet v takovém týmu déle než do konce sezony. Jediná ambiciózní nabídka a smysl plácat se v modrobílém bahně pro něho ztratí smysl.
Jinak je ale právě obrana největší slabost Kladna. Svým způsobem bych řekl, že příchod jen dvou nadprůměrných beků, by teď Rytířům výrazně zvedlo šance třeba i na play-off.
Před dvěmi lety byl alespoň spásou v brankovišti Kanaďan Landon Bow, z něj se však stal statisticky podprůměrný gólman. Jedinou nadějí v zápasech je tak aktuálně Adam Brígala. Samozřejmě za podmínek, že zachytá nad své možnosti.
Pravdou ale je, že když se vrátíme ještě k útoku, tak je fakt, že tihle zkušení borci ze sebe musí vyždímat více, než jen jméno na zádech. Své zbytky umění musejí zúročit. Nejsou tam od toho, aby přilákali do ochozů více diváků, ale proto, aby Kladnu skutečně pomohli.
SMOLEŇÁK? LEPŠÍ NEŽ NIC
Přesto návrat Radka Smoleňáka dává Kladnu zase další malé světýlko naděje. Je to hráč, který svou bojovností může týmu výrazně pomoct. Vždyť ještě loni byl součástí kádru, který dokráčel až do finále extraligy. Bez ohledu na to, že se občas nevlezl trenérům do sestavy. To už tady bylo i v minulosti za Vladimíra Růžičky.
Nedávno se navíc ke kladenskému “last dance” připojit mentor Jakub Voráček. Když si to shrneme, zkušenější kádr asi napříč celou extraligou jen tak nenajdeme.
V kategorii “old boys” by asi Rytíři konkurenci neměli. A přestože extraliga určitě není založena na mladých hráčích, je Jiří Ticháček (20 let) nebo útočník Jaromír Pytlík (22 let) pro snížení věkového průměru poměrně málo.
Jenomže ani to vysněné 13. místo nemusí ve finále být takovou utopií, jako se na začátku sezóny zdálo.
Hráči, kteří by ještě před deseti lety možná leželi v žaludku reprezentačním koučům, se teď pokusí, aby zmíněný rytířský “last dance” udělal fanouškům tohoto tradičního klubu alespoň trochu radosti.
Zdroj: Tipsport Extraliga
