Tohoto chlapíka pravděpodobně znají všichni hokejoví fanoušci. V nejslavnějším období Slavie byl velkou oporou a stal se navždy ikonou sešívaného klubu. Zažil se svým klubem vzestupy i pády. A to doslova! V roce 2008 táhl Slavii za titulem. Jako nejlepší střelec vyřazovací části mohl nakonec kroužit po ledě s mistrovským pohárem.
K hokeji však patří i porážky. Tu největší zažil při sestupu Slavie do první ligy: „Byla to noční můra!“ Nejen o slavném období v červeno-bílem dresu, ale i o sestupových strastech a nečekaném snu zahrát si NHL, jsem si povídal s Jaroslavem Bednářem. V těchto dnech ve svém mateřském klubu uzavírá svou bohatou kariéru, kde předává zkušenosti mladé generaci.
Dobrý den Jaroslave. Se Slavií jste měli letos velmi vydařený vstup do sezóny. Od restartu soutěže v prosinci se to už ale trochu změnilo. V čem vidíte problém?
„Určitě vidím problém v tom, že vstup do zápasů nemáme vůbec dobrý. Myslím, že jsme hodně vylučovaní, bavíme se o disciplinovanosti, o koncentraci na zápas. Máme velice mladé mužstvo až na pár starších výjimek, jako jsem například já. Je potřeba, aby si to mužstvo sedlo. Doufám, že teďka se začne blýskat na lepší časy a že tu sezonu završíme tak, jak si všichni přejeme.“
Předpokládám, že pro vás ta pauza asi moc příjemná nebyla, hned na začátku sezóny, když jste vlastně nemohli ani trénovat…
„Soutěž je pro všechny stejná, tu pauzu měli taky všichni stejnou. Takže my se na to nevymlouváme. Přizpůsobili jsme se tomu, jak ty podmínky byly dané. To, že jsme pak nehráli dobře, to nemělo společného nic s tím, jestli jsme tu pauzu měli nebo neměli.“
Máte za sebou bohatou hokejovou kariéru. Připadáte si v současnosti pro spoluhráče jako takový mentor?
„Já se snažím těm hráčům pomoci co nejvíce, ať už v kabině nebo na ledě. Jestli se to daří, to se ukáže až v budoucnosti. Ale jsem mezi těmi kluky rád. Ti mladí kluci jsou učenliví, chtějí na sobě pracovat a mě to dělá obrovskou radost. Takže rád mezi ně chodím a rád těm klukům pomůžu, když budu vědět, že je potřeba v něčem pomoct. Takže doufám, že je to ku prospěchu.“
Pojďme se teď podívat trochu dál. V roce 2001 jste poprvé nakouknul do NHL. Už je to sice skoro 20 let. Nicméně, jak na to vzpomínáte zpětně?
„Tak to bylo období, kdy já jsem vůbec netušil, že bych vůbec mohl někdy NHL hrát. Jelikož jsem se nedostal nikdy do žádných juniorských reprezentací, tak bylo defacto nemožné se tam dostat i přesto, že jsem nějaké výkony měl. Pak jsem se rozhodl, že odejdu do Finska, kde jsem měl výborné dvě sezóny, ale stejně jsem vůbec nevěřil, že bych mohl někdy nakouknout do NHL.
Takže pro mě to byl splněný sen, o kterém já jsem defacto ani neměl možnost snít. Byl to zážitek! Konkrétně ten první zápas v Los Angeles, který mi samozřejmě nikdo nevezme a jsem za to hrozně rád.“
Hodně jste tenkrát pendloval mezi farmou a prvním týmem. A to prakticky i po výměně na Floridu. Mnoho hráčů říká, že je to náročné období. Souhlasíte?
„Tak samozřejmě! Odehrajete zápas, myslíte si, že na ten ice time co jste dostal, jste ho neodehrál úplně špatně, ale i přesto vám po zápase řeknou, že vám za tři hodiny letí letadlo přes celou Ameriku na farmu. To samozřejmě není nic potěšujícího a člověk se z toho oklepává, ale potom ho to strašně zocelí.
Jak už jsem řekl, není to žádná sranda, ale na druhou stranu to toho člověka zase postaví na nohy a otevře mu to oči, aby na sobě čím dá tím více pracoval. Když to vezmu zpětně, tak mi to asi zřejmě i pomohlo.“
Byl následný přesun do Ruska vyústěním toho věčného cestování po Americe a nejistoty?
„To s tím nemá vůbec nic společného. Mě to akorát mentálně hrozně posílilo. To cestování v Rusku je defacto stejné jako v té Americe, ač nenastupujete přímo do letadla, ale lítáte linkou. Ale jinak to s tím nemá vůbec nic společného.“
Po návratu domů v roce 2005 jste se usadil už na delší dobu. Slavie byla prakticky na vrcholu. Vám se dařilo i herně, sbíral jste body. Dá se to označit za nejpříjemnější období v kariéře?
„Ten návrat do Slavie taky nebyl úplně jednoduchý. My jsme měli čtyři nabité formace a já jsem ze začátku nepodával úplně optimální výkony, která byly asi ode mě očekávány. Takže jsem se musel nahoru probojovat do těch TOP dvou formací. Ale potom už začalo právě to období radosti. Za těch tři a půl roku jsme tam vytvořili silné jádro, kde jsme udělali ty tři finále.
Takže jo, ve Slavii do bylo super. Ale musím podotknout, že i ta sezona v Rusku byla perfektní, kde jsme vyhráli ten pohár. A nemůžu zapomenout ani na Finsko, tam to bylo taky super. Ale samozřejmě na to období, kdy se vám daří a kde máte ty dobré sezony, na to vzpomínáte nejlíp.“
Co se se potom tyče Slavie, tak už to taková sláva nebyla. Přišel sestup. Jak těžké bylo zkousnout situaci, kdy po tolika letech s mateřským klubem opouštíte Extraligu?
„To byla noční můra! To jsme každý zápas prohrávali, kdy po první třetině už to bylo o tři góly. Ačkoliv v přípravě, kterou jsme měli, jsme snad neprohráli ani jeden zápas, nebo se nám aspoň nad poměry povedla, tak potom celá ta základní část, to byl jeden velký horor. My jsme defacto každý zápas měli prohraný po první třetině. To bylo opravdu něco hrozného. Na to se člověku hodně špatně vzpomíná.“
Následně jste se rozhodl ještě zůstat v Extralize a podepsal jste v Hradci. Hodně mě zajímá, jak tenkrát na Vás reagovali fanoušci Slavie? Protože když to bylo čerstvé, ambice na návrat do nejvyšší soutěže tam asi byly. Byl jste v podstatě ikona toho klubu. Tak mě zajímá, jestli Vám to třeba někdo neměl za zlé.
„V tu dobu jsem žádné reakce neřešil. Chápu, že to bylo nepříjemné, ale nemůžu chodit za fanoušky a ptát se jich, jestli souhlasí s mým odchodem do Hradce. Hradec o mě stál, tak jsem tam šel.“
V Hradci jste si vyzkoušel i roli sportovního manažera. Jak jste se cítil v této pozici?
„To byla role, kterou jsem si vysnil a přál, abych ji mohl někdy vyzkoušet. Jsem rád, že jsem tu možnost dostal, ale bohužel jsem se nesetkal s tou představou, kterou jsem v tom prvopočátku měl. V podstatě jsem nedostal žádné kompetence, neměl jsem žádnou pravomoc a proto jsem se rozhodl, že v té práci nadále pokračovat nebudu.“
Láká vás tato práce třeba ještě někdy v budoucnu?
„Samozřejmě, ale určitě bych chtěl být v kolektivu, který bude stát o moje názory a být člověkem, který bude chodit do práce a nebude mít žádnou kompetenci. Určitě bych chtěl mít nějakou zodpovědnost za tu práci, kterou dělám.“
Vidíte to třeba reálně na Slavii?
„Vůbec netuším a vůbec jsem nad tím nepřemýšlel, abych řekl pravdu.“
Nicméně hokej jste nezabalil. Ve Vrchlabí se sešla poměrně slušná parta mazáků. Šel už jste si hokej vyloženě užívat?
„Já jsem hlavně do Vrchlabí šel z pracovního důvodu. S tím, že jsem považoval za nutné, aby Hradec jako klub, měl někde farmu. Věděl jsem, že tam je nějaká vazba na Vrchlabí. Rozhodl jsem se, že jim pomůžu k postupu, aby Vrchlabí bylo farmou Hradce. Aby tam nastala nějaká spolupráce, což se nakonec ukázalo. Jsem hrozně rád, že se to nakonec podařilo, nicméně potom ty organizační věci šly mimo. Ale to já už neovlivním.“
Loni jste tam měl fantastickou sezonu. 33 zápasu – 71 bodů. Neuvažoval jste ještě třeba o Extralize?
„Neuvažoval… Já jsem si to užíval. Sešla se tam výborná parta a my jsme si tam užívali každý zápas. To byla nádherná jízda. Byla to super sezona, kterou jsme završili postupem. Ten sice nebyl tak, jak jsme si představovali, že bychom prošli úplně až do finále, ale ta situace jaká je, tomu napomohla, že jsme postoupili přímo. Na to už se ale samozřejmě nikdo neptá.“
V této sezóně se kruh uzavřel a Vy jste zase doma. Je už tentokrát Slavie opravdu poslední zastávkou Vaší kariéry?
„Stoprocentně.“
Mate vůbec v hlavě představu, jak dlouho byste chtěl ještě hrát?
„To je moje poslední sezona. Já jsem na Slavii jenom proto, že jsem měl loni sezonu, jakou jsem měl. Oslovil mě majitel, jestli bych si nechtěl vyzkoušet ještě si zahrát za Slavii. Samozřejmě po tolika letech, které jsem ve Slavii odehrál, bych byl blázen, kdybych řekl, že ne. Takže jsem rád, že jsem si to vyzkoušel, ale tohle to je definitivní.“
A už víte, co příští rok?
„Já mám hodně aktivit, které musím splnit a těch se budu určitě držet. Jestli budu zůstávat u hokeje nebo u sportu, to nevím. Máme tady plány, které máme s kolegou rozjeté a ty chceme letos naplnit.“
Nechcete prozradit, o co jde?
„Nechci.“
Děkuju moc za Váš čas!
„Mějte se hezky.“
(Foto: Karel Švec / HC Slavia Praha)
