Nejslavnější hokejová soutěž na světě, se před letošní sezonou rozrostla o další, v pořadí už dvaatřicátý tým. Přestože vstupy ať už Vegas či Seattlu jsou dlouholeté a pečlivě organizované kroky, nemusela by tato soutěž být zdaleka kompletní. Pokud to pomůže celkové ekonomice NHL, nebrání se její zástupci prakticky čemukoliv, ani expanze do Evropy.
NHL je zdravá organizace, a každá zdravá organizace potřebuje růst. Prakticky pro každou profesionální sportovní soutěž je z hlediska ekonomiky a inovací, růst velmi důležitý. Liga si za svou 105 letou historii vybudovala na severoamerickém kontinentu velmi silnou ekonomickou pozici.
V nejtemnější době Covidu přežila i klinickou smrt, když jako jediná soutěž dokázala dotáhnout sezonu do konce. V uzavřené bublině, za velmi přísných okolností a bez diváků. Povedlo se. Stanley Cup se předal, v další úsporné sezoně se vrátili do arén i diváci. Nic nebrání tomu, aby NHL střádala další velkolepé plány do budoucna.
EVROPA JAKO MOŽNÁ ALTERNATIVA
Bylo to ještě před Covidem. V listopadu 2018 dostal přímou otázku na tělo zástupce komisaře NHL Bill Daly, jestli bude mít liga někdy své zástupce taky v Evropě.
Daly se však této otázky nezaleknul: „Určitě ne v krátkodobém až střednědobém horizontu. Ale myslím, že s pokračujícím růstem tohoto sportu, jeho rozšířením, je tato franšíza v Evropě v určitém okamžiku pravděpodobně nevyhnutelná,” odpověděl tehdy jeden u předních činovníků NHL.
Bill Daly: NHL teams in Europe ‘almost inevitable’ https://t.co/xBd1oiKeQ5 pic.twitter.com/zREjQhOaV6
— theScore NHL (@theScoreNHL) November 8, 2018
Přesto si je liga vědoma, že rozšíření soutěže na evropský kontinent by znamenalo daleko větší organizační oříšek, než je tomu na severoamerickém kontinentu. Je tady kolem řada otázek, které by musely být zodpovězeny:
- Která města by mohla mít své týmy?
- Jak by fungovalo náročné plánování soutěže?
- Podpořili by týmy i evropští fanoušci?
- Nerozmělnil by se příliš talent hráčů NHL, čímž by mohla klesnout kvalita soutěže?
- Podpořily by rozšíření jak NHL, tak NHLPA?
- Kdy by se rozšíření do Evropy konalo?
V momentě, kdy začne někdo nad takovým krokem přemýšlet, musí vzít v potaz nejen tyto, ale ještě daleko víc nezodpovězených otázek. Dotáhnout něco tak organizačně a logisticky náročného, se zdá být téměř nereálný úkol.
Jenomže NHL je známá tím, že když jim někdo řekne, že něco nejde, oni to dokážou. Nikdy tato liga prakticky neuhnula z žádné pořádné výzvy. Bylo by velmi naivní si myslet, že to tentokrát udělá a celou myšlenku s evropskou expanzí obejde velkým obloukem.
MŮŽE NĚCO TAK VELKÉHO FUNGOVAT?
Ano, může. Pokud se do toho pustí ti nejlepší machři svého oboru, tak může. Samozřejmě, jedna z nejtěžších otázek, která se nabízí, je nějaké plánování celé soutěže. Tady je si třeba uvědomit, že dlouhé přelety do Evropy a zpátky, by vlastně nebyly nic tak výjimečného. I dnes se každý tým NHL vydává na dlouhou cestu letadlem napříč celým kontinentem.
Například let z New Yorku do Los Angeles trvá zhruba šest hodin. Pro srovnání, let z New Yorku do Helsinek trvá asi osm hodin, takže rozdíl je prakticky zanedbatelný.
Samozřejmě se tady naskýtá další zásadní otázka – jestli by se jednalo ze začátku o jeden či dva týmy, nebo by bylo logisticky lepším řešením, zorganizovat v Evropě celou jednu divizi či konferenci.
Zámořští reportéři se dokonce už zamysleli nad tím, jak by celý případný herní plán vypadal, kdyby měla Evropa například čtyři zástupce:
- Každý evropský tým by hrál proti sobě celkem čtyřikrát, což by znamenalo (4 týmy, 6 zápasů proti každému) 18 zápasů.
- Každý evropský tým by hrál s každým týmem Východní konference a Západní konference dvakrát (doma a venku), když by odehrál 64 zápasů (32 x 2), čímž by zaokrouhlil kompletní 82 zápasový program základní části.
Pokud jde o play-off, pak by postupovaly tři nejlepší z každé divize (Metropolitní, Atlantické, Centrální, Pacifické a Evropské), tyto týmy by se automaticky kvalifikovaly. Posledním místem by byla divoká karta, kterou by získal jeden z dalších nejlépe postavených týmů.
JAKÁ BY BYLA EVROPSKÁ VOLBA? A CO FANOUŠCI?
Při takovémto konkrétním návrhu se samozřejmě musíme zeptat, která evropská města by se mohla tohoto projektu zúčastnit. Z pravidla by se pochopitelně jednalo o velké metropole v zemích, kde má samotný hokej silnou pozici jak v kultuře, tak na trhu.
Absolutně nepochybně můžeme zmínit Švédsko (Stockholm) a Finsko (Helsinky). Oběma městům hraje do karet hned několik faktorů. O hokej tady je zájem, ať už jde o evropské zápasy v rámci NHL Global Series či místní domácí soutěže. Navíc zde působí hodně cizinců, nebo obyvatel z různých koutů světa. Účast samotné země v nejslavnější lize světa by jistě budila zájem i mimo hlavní metropole.
V podstatě se dá říct, že tyhle země by byly nejspíš největšími kandidáty už v případné první vlně expanze NHL do Evropy. Obě tyto země taky disponují moderními arénami, které pravidelně hostí jak evropské zápasy NHL, tak Světové šampionáty.
Vedení nejslavnější hokejové soutěže by útočilo především na bohaté destinace. Těžko by tak mohli vynechat Švýcarsko. Ačkoliv tady se v první řadě nabízí Curych, neméně zajímavou volbou by mohl být Bern.
Právě ten je napříč celou Evropou označován za klub, kde chodí pravidelně na hokej velké masy diváků. Během posledních 15 let chodilo v Bernu na zápasy domácího klubu průměrně 15 000 fanoušků. V posledních letech tohle číslo stouplo dokonce na 16 000. A pokud něco NHL potřebuje ke svému byznysu, pak jsou to diváci. Ať už přímo v aréně nebo u televizních obrazovek.
Jedním z adeptů by se nabízela taky Praha. O2 Aréna patří dlouhá léta k jedné z nejlepších hokejových arén vůbec. Pražská Sparta byla v posledních letech na čele extraligové návštěvnosti, a to jsme ještě nezmínili reprezentační akce, jako je Mistrovství světa. Nikde jinde na světě na tuhle vrcholnou část reprezentační sezony nepřišlo za celou historii více lidí. Solidně lákají obecenstvo reprezentační zápasy i v rámci pouhého Euro Hockey Tour.
Že je ve středu Evropy hokej skutečně doma mohla dosvědčit i krátká účast Prahy v KHL. Během dvou let existence HC Lev Praha, chodilo na kontinentální ligu v průměru nějakých téměř 8000 diváků. V rámci KHL byl Lev v sezoně 2013/3014 šestým nejnavštěvovanějším týmem celé soutěže. Poslední finálový zápas dosáhl v O2 Aréně diváckého rekordu celé KHL, a to 17 073 diváků.
Pak jsou v Evropě další bezesporu zajímavá místa. Server The Hockey Writes zmínil například Berlín (Německo), Moskvu (Rusko) nebo dokonce Londýn (Velká Británie). Vlastně se můžeme sami zamyslet, jaký vzestup sportu v této zemi by účast anglického klubu v NHL měla, vzpomeneme-li si na velkou slávu, když v roce 2019 udržela Velká Británie elitní skupinu Mistrovství světa.
Prakticky všechny moderní arény v Evropě mají navíc naprosto banální možnost přizpůsobit ledovou plochu zámořským rozměrům. V tomhle ohledu by nevznikl vůbec žádný problém. I když přiznejme si, že oproti ostatním záležitostem je tohle opravdu už jen kosmetický detail.
PENÍZE NA PRVNÍM MÍSTĚ
Když se však budeme bavit o vstupu jakékoliv zbrusu nové organizace do NHL, je si třeba uvědomit, že všechno je na prvním místě otázka peněz.
Když v roce 2017 vstoupil do NHL Vegas Golden Knight, museli zaplatit vstupní částku 500 milionu amerických dolarů. Letos to bylo v případě Seattlu Kraken už 650 milionů dolarů. Tahle částka pochopitelně nezahrnuje žádné další věci kolem vzniku klubu, včetně vybudování či nákladné rekonstrukce arény, která bude splňovat ty nejpřísnější možné požadavky.
Mimo to si ale liga zakládá taky na tom, aby byl každý nový tým divácky zajištěn. O hokej někde na poušti, kde bude chodit 10 000 diváků na zápasy, opravdu zájem nemají. K tomu, aby vůbec mohl nějaký tým usilovat o účast v elitní soutěži, musí vybudovat dostatečnou diváckou základnu. Ta obvykle vzniká na základě průzkumu, kolik lidí by si bylo ochotno za určitou (nemalou) částku, zakoupit celosezónní vstupenku.
Na druhou stranu, po případné expanzi do Evropy by nejspíš toužila především nejvíc právě NHL, které by se otevřely dveře k dalším mega příjmům z celého světa. Nedá se tedy zcela vyloučit, že by částečně celý projekt dobrovolně nezafinancovala. Představa, že některá evropská města či kluby vynaloží takovou částku, aby získali licenci po vzoru Seattlu, je prakticky nemyslitelná.
Praha, Stockholm, Helsinky ani Bern, nedosahují zdaleka tak obrovských investičních možností, jako Vegas nebo Seattle. Vždyť jenom na platy samotných hráčů musí klub disponovat minimální částkou 60 milionů dolarů. Takovýto rozpočet nemají ani nejbohatší kluby KHL. Další otázkou tedy je, nakolik si tento fakt samotná NHL uvědomuje.
Kolik by byl vůbec ochoten evropský divák za NHL zaplatit? Například na Floridě, která je považována za jednu z levnějších hokejových destinací v Americe, zaplatí divák v základní části sezony za lístek od 13 do 80 amerických dolarů, což je v přepočtu 290 – 1700 Kč.
Cena vstupenek by se samozřejmě musela odvíjet od životní úrovně dané lokality. Zároveň se však jedná v případě NHL o velký zdroj příjmů. Nízké ceny by nemusely pokrýt astronomické náklady na chod celé organizace. Na reklamy na ledě v evropském stylu rovnou zapomeňte, na to má liga striktně nastavené pravidla.
CO NA TO NHL?
Aby mohla být celá myšlenka této historické expanze postavena na reálných základech, je ze všeho nejdůležitější, jak se k této otázce staví samotná liga, tedy jak už NHL nebo NHLPA, tedy Hráčská asociace NHL. Překvapivě je však možná na této straně ze všeho nejjednodušší odpověď.
Ať už Bill Daly nebo výkonný ředitel NHLPA Donald Fehr, stojí v případě tohoto rozšíření na stejné straně. Samotní hráči si sice na tohle téma nějaký oficiální názor nevytvořili, Fehr však jednoznačně prohlásil: „V případě expanze NHL do Evropy je tu jen jedna otázka, a to kdy?”
| “Myslím, že by bylo opravdu pozitivním krokem vytvořit první zaoceánský tým. Byl by to mimořádný úspěch pro všechny. Zda se tak stane v mém funkčním období, to se teprve uvidí. Ale doufejme, že dříve nebo později se to stane. Čím dříve, tím lépe. Ale samozřejmě jen za předpokladu, že to bude možné udělat správně. Nesmíme to uspěchat.” |
| Donald Fehr, výkonný ředitel NHLPA |
Zástupce komisaře Bill Daly třeba poukázal na ruskou KHL, kterou se tamním funkcionářům podařilo rozšířit do dalších evropských států, aniž by to jinou domácí ligu v daném státu poškodilo. NHL se vždy snažila k inovativním věcem přistupovat především tak, aby to bylo prospěšné především pro hokej samotný. To platí i v případě moderních technologií, o kterých už jsem psal v minulosti.
Pokud se však zamýšlíme nad osudem KHL, vstup zámořské ligy do Evropy by Kontinentální lize nejspíš uškodila ze všech nejvíc. KHL je dnes, řekněme, takovou náhradní alternativou pro hráče, kteří ještě stále chtějí hrát dobrý hokej, vydělávat velké peníze, ale už do Ameriky nechtějí. Nebo na ní třeba už nemají, případně to může být taky mezizastávka pro vstup do slavné soutěže. Evropský hokej je přece jen stále trochu rozdílným sportem, přestože pravidla IIHF a NHL se postupně sjednocují.
CO NA TO EVROPA?
Kdybychom šli, a jednotlivě zaklepali na manažerské kanceláře všech klubů v Evropě, položili jim tuto otázku, nejspíš by nás měli za naprosté blázny. Vlastně by jim to nemohl mít ani nikdo za zlé.
Daleko konkrétnější odpověď bychom nejspíš získali, kdybychom se zeptali lídrů IIHF (Mezinárodní federace ledního hokeje). On vlastně ještě donedávna prezident této organizace, pod kterou spadá především evropský hokej, tuhle otázku dostal.
René Fasel se na tohle téma vyjádřil dost jasně, jako jediný něco takového striktně odmítá, pomineme-li velice pravděpodobný nesouhlas již zmíněné KHL.
| „Tohle je naše území, a já budu sakra bojovat, abych nikomu nedovolil přicházet ze zámoří. Myslím, že v Evropě jsme dost silní na to, abychom něco udělali sami a pak měli konkurenci mezi Evropou a Severní Amerikou. To dělá fanouška šťastným.” |
| René Fasel, bývalý prezident IIHF |
Podle něj je tato myšlenka pro evropské kluby a soutěže likvidační.
Dlouholetý šéf IIHF při svém nedávnem odchodu poznamenal něco ve smyslu, že bude vždy bránit dobré zájmy federace, přestože už nebude v jejím křesle. Nový prezident IIHF Luc Tardif, jenž vystřídal Fasela po dlouhých 27 letech, se za své krátké působení ještě k této otázce nedostal.
Pokud byl však René Fasel pro zástupce NHL možnou komplikací, úředně už tahle překážka defacto neexistuje.
VÝVOJ NELZE ZASTAVIT
Pokud se na celou myšlenku kolem expanze NHL do Evropy díváte spíš s nadhledem, vzpomeňte si, že v roce 1942 i tahle liga disponovala jen šesti kanadskými týmy, po dobu dlouhých 25 let, než došlo k prvnímu rozšíření.
Ani když se soutěž rozšířila do spojených států, které v budoucnu prakticky převzaly otěže stvořitelů celé ligy, rozhodně nikoho ani ve snu nenapadlo, že jednou sehrají kanadské či americké týmy své soutěžní zápasy na území Evropy v plné parádě.
Nebo že nějaký Lord Stanley kdysi uplácal stříbrnou mísu, která má dnes naprosto nevyčíslitelnou hodnotu.
Musíme si uvědomit, že v dnešním šíleném světě není nemožné skutečně nic. Nemluvíme tady totiž o životě na měsíci, řec je stále pouze o hokeji. Ve světě, kterému vládnou peníze, přestože smysl života zůstal v podstatě pořád stejný – plnit si své životní sny. Když se chce, tak jde opravdu hodně věcí. Přesně tohle může NHL v následujících letech dokázat.
Hokej se vždycky vyvíjel a bude se vyvíjet pořád dál. Samotná historie lidstva ukázala, že veškeré limity si nenastavuje a neposouvá nikdo jiný, než samotný člověk.
Zdroj: NHL
